Vítám Tě milá bytosti v mé přítomnosti,

vstupuješ do nekonečné dimenze věčnosti a vděčnosti, kde bytí přesahuje okamžik. Jsi v poli neomezených možností. Jsi tady, protože něco v Tobě ví a rezonuje s tím, co píši a dávám do slov, kódů. Miluješ stejně jako já filmy : Avatar, Nádherná zelená nebo Doktor Strange ? Čteš knihy s přesahem do různých světů, časových linií a pokládáš si otázky odkud jsme, kde a jak vzniká vědomí, jak se tvoří realita ? Souzní - li s Tebou mé psaní a myšlenky, tak vejdi do mého světa milá bytosti. Dej znamení, že jsi tady Tvým psaním, otázkou či Tvých vhledem na messenger nebo email. Děkuji Reni.

Staré duše jsou jako prastaré knihy, jejichž stránky byly zapsány mnoha životy a zkušenostmi. A tady s Tebou sdílím své poznání, které píši do papírových pamětníků, on line do prostoru, který si tvoříme svou existencí. Chytám myšlenky, okamžiky a pocity. Dávám si otázky a odpovědi přichází. Podělím se s Tebou o niterné poznání i tady. Vše, co právě teď prožívám, vnímám a vím je směs všech prožitků, in - formací, které přichází z čista jasna jako vhled, někdy tečou jako proud přímo z pramene - zdroje, někdy z kolektivního vědomí. Někdy vchází jako obrazy, jindy jako vůně, v barvách, v symbolech. Někdy jako slova, pokyny a stále se děje synchronicita.

Synchronicita Vesmíru se stále v mém bytí děje. Je to pocit, že jsem ve správný čas na správném místě. Když se ztiším, jsem v klidu a souladu sama se sebou do života mi vchází lidé, situace, informace, příležitosti, které se mnou ladí a přináší mi radost.. Když jsem v souladu se sebou, svět se začne ladit se mnou. Ve správnou chvíli slyším větu, kterou potřebuji slyšet. Potkám bytost, která mi přinese vzkaz přesně pro mě . Objeví se knížka, ve které nacházím souvislosti, odpovědi. Všude nacházím vzkazy, doporučení. Pro mě již náhody neexistují, vše se děje v souladu se mnou, život neřídím, zato naslouchám všemi smysly. Nehledám odpovědi, odpovědi si mě najdou samy.

Synchronicita je pro mě způsob , jakým se život zjednodušuje. Často říkám, že si počkám na odpověď, příležitost a pokaždé se objeví. Je to způsob vnímání. Když se na sebe naladím, začnu vidět, slyšet a cítit víc. Odpovědi přichází skrze slova, lidi, místa i ticho. Začínám načítat z prostoru z pole. Stačí si to dovolit, umožnit a zřít to, co je přítomné. Synchronicita je umění být v přítomnosti tak, aby odpovědi mohly přicházet. Synchronicita je okamžik, kdy si všímáš a zříš. Vnímáš synchronicitu ve svém životě nebo říkáš, že je to náhoda ? A Já Tebe zvu k pozornosti, vnímání, soustředění, klidu.

Synchronicita ukazuje směr. Důvěra v život a v sebe rozhoduje, kudy se vydáš. Důvěra je chvíle, kdy to nechám doznít a nechám být. Když něco ještě nepřišlo, neznamená to NE. Znamená to ještě NE. A teď je to o trpělivosti. Jak nechat věci dozrát, jak nepřebíjet ticho dalším činem a jak vydržet v meziprostoru. A další má oblíbená věta : Ten , kdo není trpělivý , ten trpí.

Kdy synchronicita funguje ? Když se nepřesvědčujeme, nekontrolujeme, netlačíme. Jen jsme....to stačí...vše přichází v pravou chvíli. Důvěřuj.

Často a s oblibou říkám, že si na vše počkám, ono to přijde v pravý okamžik. Vesmír ví lépe než já, kdy jsem připravena, kde mám být, koho mám potkat. Dokonce ví, co mám prožít a nač se mám rozpomenout. Již nepotřebuji nikam spěchat, ani vědět dřív - stačí být. Vše si počká a vždy to přijde. Vesmír ví, kdy otevřít dveře a koho mi má poslat do cesty. Nic není náhoda, vše se děje v souladu a záměrem mé duše. To je tak nádherné tvoření a stvoření. Tvoření je vztah, někdo je v tahu, někdo ve vztahu. Je to na každém z nás.

Jdu tam, kde už jsem ....

" Jdu "

je pohyb pozornosti, vědomí se ladí. Ladím se na realitu, která se mnou souzní, kde se vidím, prožívám a cítím. To " jdu " neznamená plán, cíl, snažení, myšlení, řešení, rozhodování. Nic z toho to není. Není to z mysli, je to až za analytickou myslí, kde je ticho, klid a jen se je. Čisté bytí, tady se vše ladí. Je to jako když ladíš rádio, ta stanice je tady celou dobu. Ty netvoříš realitu, Ty se ladíš na tu realitu, která s Tebou souzní a rezonuje.

"....kde už jsem "

Tady s rozpadá iluze času, to místo, ta realita už existuje. Už je součástí pole. Je v mém vědomí jako jako jedna možnost z nekonečných množství realit. V tom okamžiku ladění cítím klid, tiché ano

Spojení obou částí

přestávám se snažit být někým jiným a dovoluji si být tím, kým jsem. Jsem autentická bytost, vyzařuji podle naladění frekvenci a v této frekvenci je realita odrazem Tebe sama. Vše co žiješ, cítíš je jen odrazem a zrcadlem Tvého naladění. Jsi v naladění a z toho se věci dějí, lidé přichází, vše se tvoří a ukazuje. V tom okamžiku se vše promítá na bílé čisté plátno z Tebe stvořené.

Bytí se tvoří z pocitů a to, co cítíš, je stav pole. Prožíváš se všemi smysly jako vůně po dešti, čerstvě napadaný sníh, poorané pole, ranní rosa v lese. Jde o samotnou esenci bytí, o pocit jen být, cítit a dovolit si. Pole nemá tvar, okraj, identitu. Je vědomím samo. Nic netvořím, nic neřídím, nic nedělám a přesto se vše děje dokonale skrze mě. Je to stejné jako dýchání. Dech se děje skrze tělo samo, tělo nedýchá z rozhodnutí, jen se děje.

Miluji zvratné SE - "se děje " ," ono se to ". V tom " SE " není snaha, konatel ani scénář. Je tam proud, pole, energie, aktivace pohybu v poli.

To, co žiji, hlava nemyslí. Myls je omezená, analytická. Jde o přepnutí z hlavy - mysli do výchozí pozice vnímání. Je to tichý, v těle citelný posun v prožívání. Svůj život nezažíváš jen jako objekt já, ale jako proces vnímání. Realita se děje skrze mé vnímání. Jen vnímání se děje. Čistá přítomnost bez komentáře.

Jak to poznáš ?

- větší důvěra v život

- pocit v přítomnosti

- menší potřeba něco dokazovat, plánovat

- pocit, že se to děje samo

- menší lpění na tom , kdo jsem

- opuštění kontroly

- mizí snaha něco řídit

- mizí odpor, vnitřní konflikt, boj

- nic nehodnotíš, nesoudíš

- není očekávání

Jak na to ?

Dívej se kolem sebe a nic nekomentuj. Neříkej stůl, okno, nedávej ničemu nálepku. Sleduj barvy, pohyb, tvary bez pojmenování. Vnímej zvuky bez příběhu. Jen přichází a odchází.. Všímej si tepla, dechu v těle bez soudu. Všímáš si myšlenky, jak přichází a odchází, necháš být. To je čistá přítomnost bez komentáře. Realita se zpomaluje, vnímání zjemňuje. Ty nejsi ta myšlenka, to je stav vědomí. Je to Bod Nula, kam jdeš.

Co je to vědomí ?

Vědomí není myšlenka, není emoce, není osobnost, není "já".

Vědomí je schopnost prožívání. To, že slyším, vidím, cítím, prožívám, uvědomuji si.

Myšlenky se objevují ve vědomí, tělesné pocity se objevují ve vědomí, rozhodnutí se objevuje ve vědomí. Vědomí si nevybírá cíl, jen následuje naladění a koherenci. Stejně jako rozhodnutí se rodí z integrovaného pole bytí. Následně mysl zprostředkuje vše do myšlenky. Mysl tomu dává tvar, vytváří příběh.

A k tomu přidávám něco ze svého života, vybírám si otázku zdraví a uzdravení

Aneb " Jak jsem mohla onemocnět, tak se můžu i uzdravit ":

Přestávám přemýšlet o uzdravení a začínám zdraví prožívat. Neléčím se. Ladím se na zdraví, ladím se na pocit bytí ve zdraví a tělo na to odpovídá zdravím. Mysl chce pro uzdravení plán, postup, kontrolu, vyšetření, léky.

ALE uzdravení se děje v přítomnosti, v naslouchání, v přijetí sebe, přijetí nemoci. Uzdravení je cesta k sobě, začíná návratem. Uzdravení začíná změnou vztahu k sobě.

Co se skutečně děje, když říkám : " Jdu tam, kde už jsem "?

Přestávám bojovat a jsem v přijímání všeho, co se mi děje. Přestávám tlačit na sebe a dávám si čas, prostor, měním priority a věnuji se sama sobě v tichu, klidu. Odpojuji se z vnějšího světa a ponořuji se do toho svého světa vnitřního až do čistého, křišťálového prožívání. A v tom okamžiku se tělo uvolní, nervový systém zklidní, dech se prohloubí, regenerace se spouští. Tělo ví, jak se má uzdravovat. Potřebuje k tomu klid, ticho, bezpečí a mou pozornost s jemnou péči.

Prožívám se jako zdravá, sama sebe vidí, zdravou u moře, kterak vítr se slanou vodou smývá mé slzy. Slzy kanou po procitnutí z odpojení a nalezení sebe sama, to je pocit nekonečného štěstí. Rozpouští se křivda, vina, strach, naplňuji se vírou, touhou, blažeností. V tom rytmu větru a moře, v tom písku nechávám své staré otisky a má chůze je lehká jako vánek. Bytí je jako šepot vln a vlnek v zářivých, hřejivých paprscích slunce, kdy si sedám na obláček. Vidím duhu v každé kapce vody, v každé buňce svého těla. Moře mě čistí a vlny odplavují tu tíhu minulosti někam do nekonečna. Tak chutná lehkost bytí, tak chutná zdraví. Jako vůně moře po melounu, jako sněhová vločka po rozpuštění s chutí živé vody, jako slunce, které se vpíjí se svou energií do každého vlákna a buňky v mém těle. To prožívání se děje, tělo slyší, každá buňka slyší, cítí prožívá a tančí. Přestávám hledat cestu ke zdraví. Jsem v něm přítomna, jsem součástí zdraví.

Ladím se na něco, co mé tělo zná a pamatuje si originál matrice. Stačí, že si všímám, že jsem. Tím vypínám mysl. Zdraví se děje až za myslí, za myšlenkami. Děje se v čistém poli - v Bodě Nula. Vnímám jen tělo, dech, teplo, tlukot vlastního srdce, proudění energie v těle. Jsem ve svém těle, mysl mlčí, jsem v přítomnosti. Mysl neví, tělo ví. Ladím se na pocit. Pocit je vstupní brána k uzdravování, rozpomenutí se. V tom okamžiku se probouzí buněčná paměť a začíná regenerace. Končí boj a útěk, začíná klid a všímavost. Tady začíná proud , ve kterém se vše děje. Ladění není stav, je to schopnost návratu do zdraví. Stačí se naladit. Štěstí .....

Inspirace - In Spirit

Když mě něco inspiruje, poznávám sama sebe. Knihy, lidé a svět kolem mne jsou jen zrcadla, která ve mně rozpomínají mou vesmírnou paměť. Zákon přitažlivosti je stále všudypřítomný.
Pamatuješ na tuto myšlenku ? " Řekni mi , co čteš a já Ti povím, kdo jsi ". Teď už vím, že to není o knihách, je to o rezonanci. S čím a kým rezonuji. A pokud čteš tyto řádky, tak věz, že je to i Tvá frekvence bytí. Děkuji za to, že jsi. Knihy a knížky nejsou o tom, jaké máš znalosti, kolik jsi přečetl nebo přečetla knih. Znamená to na jakou frekvenci se Tvé vědomí ladí. Čteme to, co s námi souzní, na to, co jsme připraveni. Čteme to, co už někde v hloubi duše známe, jen se rozpomínáme. Vše, co má ke mně přijít, přichází v podobě lidí, situací a knížek. Inspiruje mě to, co už ve mně je. Inspirace zdánlivě vypadá, že přichází zvenčí a při tom se to právě ve mně skládá a rozpomíná. Pokaždé ke mně přichází to, co už ve mně je, co už je přítomné. Inspirace je stav a ten je když jsem v kontaktu se sebou, v přítomnosti, otevřenosti a v tichu.
Jedna z prvních knih, která si mě našla je " Moc podvědomí " od Josepha Murphyho. Následují další knihy jako je Zákon rezonance, dále všechny knihy od Diany Cooper, Louisy Hay. Kniha Léčebný kód mi byla průvodcem během uzdravování. Knihy jako Indigový svět, Indigová realita, Kosmické světelné kódy, Jasnozřivost. Knihy od doktorů jako jsou Stanislav Grof a jeho kniha Kosmická hra, Jan Hnízdil a jeho kniha Zařikávač nemocí, Radkin Honzák - Psychosomatická prvouka, Jarmila Klímová a její kniha ve zkratce Nemoc začíná v hlavě a můj nejoblíbenější autor z této kategorie je dr. Joe Disenza a všechny jeho knížky, Bruce Lipton a jeho téma epigenetika. Z lékařského prostředí a laboratoří pochází kniha Molekuly emocí od Candance B. Pert. A přidávám Čtyři Dohody, které mám nejraději v podobě hereckého představení Jardy Duška. Také tady najdu pár knížek od S.N. Lazareva a autora Eckharta Tolleho - Moc přítomného okamžiku a s ním v jedné ruce jde kniha Davida R. Hawkonse Vzestup po úrovních vědomí.
Teď přichází na řadu autor knih neurolingvistického programování NLP Laurent Gounelle. Již samotné názvy knih nechávají tušit o čem příběhy bytostí jsou. Muž, který chtěl být šťastný, Den, kdy jsem se naučil žít, Bůh chodí po světě vždycky inkognito, Filozof, který nebyl moudrý, A objevíš poklad, který v Tobě třímá, Intuice, Probuzení, Téměř dokonalý svět
Knihy, které mě vtáhly do děje jsou od Hernána Huarache Mamani - Kurandera, Hadí žena, Cesta šamana.
A spousty dalších knih a autorů, také na you tube nacházím to, co ve mně a se mnou rezonuje. Naslouchám rozhovorům či povídání těchto bytostí : Jan Rak, Jaroslav Dušek, Viliam Poltikovič, Františka Janečková, ze zahraničí Dolores Canon, Edgar Cayce - spící prorok.
Jaké knihy, autoři, videa, podcasty či filmy rezonují a souzní s Tebou ? Děkuji za inspiraci, doporučení a Tvé psaní. S láskou ke tvoření - Reni.

Podle naladění jsem v dění

Jak vnímám energetické pole Univerza ? Vnímám, že existuje nekonečné množství verzí příběhů a podle mého naladění se jedna možnost ze všech zviditelní a přestane být možností a stává se životem. Možnosti jsou všechny ve hře, možnosti čekají až se na ně naladím. Naladění rovná se volba reality. V tomto ladění nefungují přání, nefunguje ani snaha a úsilí a už vůbec tady nehraje žádnou roli rozum. Vše se vybírá, zhmotňuje a ladí stavem bytí. Pole si představuji jako tiché pole plné možností.

A ten okamžik, kdy kvantová vlna ( půjčím si slovo z kvantové fyziky , protože to jako vlnu vnímám ) přestává být možností, se stává realitou. Je to ta vlna, která je se mnou v největší shodě. A proč se některé situace, lekce a programy opakují ? A proč přichází to, co žít nechceme : Je tady stále stejný pocit a tak se opět vybere stejná verze příběhu. Odpor je ten hlavní pocit, kterým se zvolí vždy ta vlna s možností, kterou nechceme žít.

Odpor je nejsilnější energie, která tvoří staré příběhy stále dokola do doby, když situaci, vztah , pocit přijmeme. Stačí se trošku přeladit. Místo odporu přichází přijímání, odpuštění, pouštění staré verze bytí.

A to je ono. Když Ti položím otázku :" Je svět pro Tebe bezpečný, je to bezpečné místo pro život " ? Podle reakce, už tady máš odpověď v jaké frekvenci a naladění jsi a co žiješ. Pokud odpovíš " ANO " svět je bezpečné místo pro mě a pro život, tak věz, že uvnitř v sobě prožíváš hluboký pocit bezpečí a podle toho se vše další bytí odvíjí. Ve stejném okamžiku, na stejném místě mohou různé bytosti vnímat a prožívat svět podle svého vnitřního naladění a přesvědčení. Stejný svět zato jiná verze prožívání.

A Ty všechny možnosti se objevují jako potenciál, které ladí s vnitřním potenciálem .I my máme v sobě dary, poslání a potenciál v této existenci. Potenciál - to jsou otevřené dveře do života. Je to pozvánka k prožívání, objevování a poznávání se. Buď se potenciál žije nebo se nevyužije. Potenciál se neaktivuje myšlením, zato se aktivuje všímavostí v přítomnosti přes smyslové vnímání a uvědomování se.